Nakladatelství Kodudek

Když jsme o loňském podzimu (nebo to bylo už na jaře?) dostali od Sbírky Viléma Tramala nabídku podílet se na výstavě "váchalián" v Portmoneu, neváhali jsme ani vteřinu. Společně jsme vybrali exponáty a název - Rozbil jsem cylindr u lampy za zvláštních, mystických okolností -, a místo katalogu navrhli vydat druhý svazek volné edice Studeňany z papíru, který by obsahoval jediný obsáhlý dopis nacházející se právě ve Vilémově sbírce. Záhy však ke "Kázání pernikářům, na všechny neděle a svátky, až do oteplení!" začaly díky vstřícnosti třech dalších sběratelů přibývat další Váchalovy dopisy adresované Hubertu Haklovi, až se z útlounkého sešitku stala tenká knížka - zkrátka Takovej extravuřt ze Studeňan! 

Andersenovy pohádky a příběhy patří celosvětově k těm nejoblíbenějším. A zároveň nejméně známým. Většinou se s nimi totiž lidé setkávájí prostřednictvím knih, obrazů, soch, divadelních her, muzikálů či filmů, které si z nich vybírají jen to, co nejvíce ladí s tím či oním záměrem nakladatele nebo producenta. Proto jsme se rozhodli nabídnout alespoň čtenářům Andersena celého. V poměru k dánskému originálu jedna ku jedné. A tak po pěti letech nestoustavné práce spatřil světlo světa bezmála tisicistránkový trojsvazek Hans Christian Andersen: Pohádky a příběhy.  

Lidé nevytvářejí jeden, ale hned dva světy. Stavějí sídla, vyměřují lesy, louky. Určují směry cest, vztyčují sochy, budují mosty. Do paměti si vrývají tvary skal, srázů, říčních koryt, stromových velikánů. Uzpůsobují si to které místo svým potřebám – a zároveň si o něm vyprávějí. Naplňují ho příběhy, které se tam možná udály, a vplétají do nich vlastní představy a sny, stejně jako historky z jiných míst i časů. (Jistě to platí i dnes, ale dříve, kdy příroda měla nad technologiemi navrch, se to dělo mnohem více.) Ve chvíli, kdy lidé místo opustí, začnou domy pozvolna chátrat a pole pustnout, ten druhý svět však až na výjimky zmizí lusknutím prstů. Nezůstane tam totiž téměř nikdo, kdo by ho svým vyprávěním držel při životě. – Vydáním sbírky pověstí Hanse Kollibabeho Prst trpaslika vracíme Šumavě kus jejího světa, její paměti.