Věra Chytilová
Tvář naděje filmová povídka o Boženě Němcové
Věra Chytilová a Božena Němcová. Dvě nezpochybnitelné osobnosti české kultury. Jedna filmová režisérka, druhá spisovatelka. A obě, bez ohledu na století, které stojí mezi letopočty jejich narození, obdobně sebevědomé, talentované, vášnivé, sveřepé. První chtěla o druhé natočit film. Usilovala o to bezmála čtyři desetiletí. Marně. Přesto však není možné tvrdit, že zcela bez úspěchu. Rozsáhlá filmová povídka Tvář naděje dodnes patří k tomu nejpůsobivějšímu, co kdy bylo o Boženě Němcové napsáno.
- předmluva, redakce: Pavel Hájek
- fotografie: Jaroslav Kučera, Štěpán Kučera
- jazyková redakce: Eva Lorencová
- technická spolupráce: Ondřej Němec, Jana Vejříková
- grafická úprava: ateliér Marná Sláva
- písmo: Pentagraf a DynaGrotesk (Střešovická písmolijna Františka Štorma)
- papír: Amber Volume 90 g (knižní blok)
- tisk a vazba: Těšínské papírny
- náklad: 1000 kusů
Uprostřed nehybného nezřetelného obrazu vzniká náhle jakýsi kmitavý pohyb. Z šerosvitu se zvolna noří postava Boženy Němcové. Jde spěšně, jakoby ve větru, v šeré divoké krajině občas na ni dopadne ostré sluneční světlo. Černý závoj, do něhož je zahalena, kolem ní vlaje. „A kde je ruka, která by mne vedla, která by mi ukázala: Tudy jdi!“ – Cesta je příkrá, drsná, kluzká. Noha její rozedrána do krve, šat pomazán, roztrhán od trní a bodláčí. „Nikde!“ Na zemi se nezelení, na nebi se nesvítí. „Musím sama – vždy sama kráčet.“
